Anglický spisovatel G. Orwell měl to štěstí, že mohl pobývat v exotické Barmě zhruba před sto lety plných pět let. Studenti angličtiny ze sedmých ročníků si užili “barmských dnů” aspoň pár. Ve světě vzdělávání se stále více uznává síla zážitkového učení. Studenti se aspoň zprostředkovaně pomocí vyprávění a interaktivní prezentace přenesli do Rangúnu plného budhistických chrámů a mužů v sukních, na bílé pláže Indického oceánu, ale i na chudý venkov k jezeru Inle s magickými rybáři, nakoukli na místní trh i do vlaku, na kole projeli rýžová pole i Unescem chráněný Bagan s 2200 chrámy a potkávali neuvěřitelně milé Barmánce, kteří mezi betelovým úsměvem pronášeli jména jako Čech a Koller. Žáci se ptali, sami odpovídali na otázky, vyzkoušeli si pravý barmský klobouk, sáhli si na pravé rubíny z trhu či mušle z Indického oceánu a nakonec si ve skupinách pomocí získaných informací z virtuálního putování sami sepsali příběh o barmském dobrodružství jedné Evropanky. Tato forma výuky jim umožnila procvičit jazykové dovednosti v přirozeném kontextu, což je mnohdy účinnější než tradiční metody, ale také obohatila jejich znalosti o světě a podpořila jejich komunikaci a kreativitu.
A ta evropská cestovatelka….? Nebyl nikdo jiný než jejich paní učitelka angličtiny, která měla možnost se do dnešního Myanmaru při jeho krátkém otevření se západnímu světu v roce 2014 podívat. Dnes už je to vzhledem k tamní politické situaci téměř nemožné.
Mgr. Nora Hadravová
