Stávající způsob obhospodařování zemědělské půdy nesvědčí hmyzu a v důsledku toho ubývá drobného ptactva v naší krajině. Podobně naše „moderní“ zahrady bez starých stromů, s nepůvodními druhy, s krátce sekaným trávníkem nenabízejí hmyzu a dalším živočichům mnoho životního prostoru. Poslední dva roky se žáci naší školy pravidelně zapojují do přikrmování zpěvného ptactva v okolí školy. Začínáme vždy v říjnu nákupem dostatečných zásob slunečnice, kontrolou a případnou opravou krmítek. V letošním roce si každodenní doplňování vzali za úkol žáci 4. B.
Velkým zážitkem se pro nás stává jedenkrát v roce Ptačí hodinka vyhlášená Českou společností ornitologickou, letos 7. – 9. ledna. Slouží ke zmapování druhové pestrosti a početních stavů drobného ptactva v okolí lidských obydlí i v krajině. Pozorování probíhají na balkonech, zahradách a parcích. Výsledky dílčích sledování tisícovek pozorovatelů se slévají do centrální statistiky a získané poznatky slouží k vědeckému výzkumu o proměnách druhové skladby a počtů ptactva a jejich preferovaných prostředích.
V pátek 7. ledna ráno vyrazila skupina dvanácti zájemců spolu s dobrovolníkem ze Záchranné stanice živočichů Plzeň vybavena sčítacími archy a dalekohledy na ověřené místo. Vybíráme vždy takové, abychom měli záruku druhové pestrosti a pozorování se tak stalo pro žáky atraktivní. Rozdělili jsme se do čtyř pozorovacích skupin, které se v průběhu šedesáti minut prostřídaly na stanovištích. Výsledky jsme pak sečetli a odeslali prostřednictvím vyplněného e-formuláře.
A které ptačí druhy jsme měli možnost na krmítku spatřit? Sýkoru koňadru, modřinku, babku, uhelníčka, kosa černého, zvonka zeleného, brhlíka lesního, pěnkavu obecnou, strakapouda velkého, straku obecnou, červenku obecnou, hýla obecného, sojku obecnou, dlaska tlustozobého, vrabce domácího a početně nejsilnějšího vrabce polního, dohromady celkem 67 ptáků. Díky pomoci dobrovolníka jsme dokázali správně určit ptačí druh i tam, kde jsme si nebyli jisti, a navíc se dozvěděli spoustu dalších zajímavostí z ptačího života.
Vymezená hodina utekla jako voda a nikomu se nechtělo zpátky do školy. Prožít krátký čas ve skutečné přírodě nám dalo víc než několik hodin teorie. Zájem a péče o zvířata v okolí školy jsou součástí našeho programu environmentální výchovy (Škola blízká přírodě, Les ve škole, Zahrada). Věřím, že podobné zážitky a výuka venku v duchu „ven z učebny“ umožňují dětem na základě zesíleného emočního prožívání vnímat přírodní souvislosti a zákonitosti a pomáhají rozvíjet pozitivní vztah k životnímu prostředí s respektem k volně žijícím živočichům.
Jitka Hněvsová
